Sierra Nevada (2007 a 2008)

Sierra Nevada měla být původně naším hlavním cílem, ale nakonec jsme byli docela rádi, že nám zbylo na ni méně času, protože jeden či dva dny na toto pohoří zejména koncem prázdnin, kdy je zde vše vyprahlé, až dost. Minout Sierra Nevadu (v překladu Sněžné hory) by ale byla chyba. Jedná se o mohutné pohoří, druhé nejvyšší v Evropě a nejvyšší v pevninské části Španělska (pokud tedy nepočítáme Kanárské ostrovy).

Je zde nejvýše položená silnice, v zimě sjezdovky a i v suších obdobích můžete narazit jako my např. na Kozorožce (viz. fotografie dole). Je to také asi nejjednodušší způsob, jak se podívat na vrchol třítisícovky. Nejvyšším vrcholem je Mulhacén s 3.479 m n.m.

Hory jsou to úplně jiné než např. Pyreneje - kamenité a zdánlivě nehostinné, ale své kouzlo mají. Věřím, že až se sem vrátím, tak budeme mít i větší štěstí na počasí. Po velkém větru se zde bohužel zvedl prach a viditelnost byla ne příliš dobrá. Jsem docela zvědav, zda bude někdy vidět nejen observatoř a jakýsi radar, ale třeba i moře. Ze zkušenností dalšího roku mohu říci, že vidět více možné je, navíc jsme viděli i stejného kamzíka na stejném místě - tedy nad textem vlevo tento kamzík v roce 2007 a na dalsích dvou fotkách v roce 2008.

Fotografie nad tímto textem jsou z výstupu na Mulhacen v roce 2008.

Guadix (2008)

je nejstarší osídlené město ve Španělsku. Proslavilo se především svými jeskynními domy ve čtvrti Barrio Santiago, které dodnes obývají lidé. Tyto příbytky byly vytesány do tvrdé a kompaktní hlíny a původně je začali stavět Maurové jako svá útočiště během jejich náboženského pronásledování v 17. století. Ke stavbě těchto obydlí se využívala místní, z geologického hlediska charakteristická, kompaktní hlína. Výhodou těchto staveb je jejich naprostá voděvzdornost a nízká cena. Jak procházíte předměstím, stávají se domy postupně jednoduššími a skromnějšími.

Cabo de Gata (2007 a 2008)

Cabo de Gata leží na jihovýchodě Španělska a je údajně nejsušším místem v Evropě. Dnes se jedná o nejmladší přírodní park ve Španělsku, který byl založen v roce 1987 a chrání pobřeží jak po souši tak částečně i na moři. Jméno tomuto místo dal minerál, který se zde hojně vyskytuje - achát (španělsky Ágata).

Zdejší krajina připomíná krajinu Kanárských ostrovů. Místní hory se zdají poměrně mohutné, ale je to jen optický klam způsobený tím, že kopce vystupují přímo z moře. Nejvyšší vrcholek oblasti Pico de Fraile je vysoký pouhých 493m n.m. Místní krajina je působivá zejména bílými plážemi ze kterých místy vystupují černé čedičové obrovské skály, které z dálky vypadají jak obrovské balvany, které sem kdosi "pohodil". Přestože se jedná o místo, které je nejsušší v evropě, park je známý právě svým pestrým rostlinstvem, které se dokázalo přizpůsobit zdejšímu klimatu, když zde třeba během jednoho jediného dne spladne polovina ročního úhrnu srážek. To, že zdejší podnebí není pouští, ale pouze polopouští je způsobeno blízkostí moře, které umožňuje vznik jakési rosy, ze které vegetace žije.

Cabo de Gata si oblíbili rybáři, turisté i plážoví povaleči (často nazí). Svůj půvab mají i obrovské polo plné akácií nebo odsolovací nádrž, kterou si oblíbila hejna divokých plameňáků.

Barcelona (2008 - fotografie z jiných let např. v sekci Pyreneje)

je hlavním městem Katalánska, regionu, který má svůj vlastní jazyk, svéráz a bouřlivou historii. Nabízí pěkné výhledy, neobvyklé parky a středověké jádro s několika perlami gotické architektury. Gotická čtvrť - Barri G?tic - je změtí úzkých křivolakých uliček a malých náměstíček. V katedrále svaté Eulálie ze 14. - 15. století zůstala nedotčena původní výzdoba, jinde poničená anarchisty v době občanské války. Už mimo centrum najdeme velice bizarní surrealistické stavby, korunované kostelem La Sagrada Família, dílem Antonia Gaudího. Nikde jinde na světě není nic podobného k vidění. Barcelona má i prvotřídní muzea (např. Picassovo). Mohutnému rozvoji města napomohlo konání Olympijských her v roce 1992, o čemž se přesvědčíte třeba na vršku Montjuïc, kde se nachází hlavní skupina sportovišť.

Girona (2008)

je často nazývána perlou Katalánska. Je umístěna na opevněném kopci nad řekou O?ar a nachází se zde zachovalé městské jádro. Úzké středověké uličky vedou vzhůru k románským městským hradbám. Ty původně založila římská vojska, teď jsou opravené a slouží k neobvyklé prohlídce historického jádra Girony. Po vysokých hradbách, které vypadají jako zmenšená kopie Čínské zdi, se dá podstatná část centra obejít. Z několika míst se přitom otevírají výhledy na město i jeho okolí včetně Pyrenejí. Pod nevysokou kupolí se skrývají Arabské lázně ze 12. století vybudované ve stylu tradičních severoafrických lázeňských budov. K původnímu účelu sloužily do 15. století, pak se staly součástí ženského kláštera a využívaly se jako kuchyň, sklad či prádelna. Do své původní podoby se vrátily až na počátku 20. století.

Narbonne (2006-2008)  

Narbonne je místo už tradičních závěrečných karimatkaparty. Letos bylo krom koupání v baznu možné ještě stihnout také pěnovou párty, která také stála za vidění či vyzkoušení.

Ardéche - Pont´d Arc (2008)

Naším posledním cílem byl kaňon Ardèche - zhruba 30km dlouhý kaňon vytvořený stejnojmennou řekou, která je pravým přítokem Rhôny. Řeka pramení v pohoří Massif Central a dává také jméno celému departmentu. Vápencové stěny kaňonu dosahují místy výšky až 300 metrů. Nejznámějším přírodním útvarem kaňonu je 60m vysoký skalní most zvaný jednoduše Pont d´Arc. V létě je velmi populární sjíždění řeky na kajaku. Ve vápencových skalách kaňonu vyhloubila podzemní voda několik jeskyní, z nichž je přístupná Grotte de la Madelaine. U ní je také jedno z nejlepších vyhlídkových míst.

Cesta zpět

Cestou zpět už zastávky bývají méně časté a rychlejší, tak člověka potěší i oběd v Caelle jako v roce 2007 nebo zaujme pohled na 4 speciální letadla hasící les poblíž Narbonnejako v roce 2008. V každém případě jsme se vždy ještě ve Španělsku těšíme zase zpět, až se vrátíme.