Fort de Salses (2008)

Fort de Salses je pevnost vystavěná v 15. století španělským králem Ferdinandem Aragonským. Jejím účelem byla ochrana bývalé hranice mezi Katalánskem a Francií. Pojmenování této stavby výrazem "salses" vychází z pojmenování pro zdroj soli - při výstavbě pevnosti byly totiž objeveny dva zdroje slané vody. Z architektonického hlediska je tato stavba zajímavá pro své nepříliš vysoké, avšak až 9 m široké obvodové zdivo. Tato pevnost byla také využívána jako vězení až do doby, než byla v roce 1886 vyhlášena chráněnou památkou. 

Madres (2007 a 2008)

Madres je vrchol, který leží poblíž nejvyššího vrcholu Katalánska Pic du Canigou, ale právě vzhledem k této blízkosti je neprávem pomíjeným cílem. Je pravda o kousek menší a malinko méně efektní neboť vrchol je rozlehlý a podlouhlý narozdíl od ostrého vrcholu suťovitého Pic du Canigou, ale rozhodně není o nic méně krásný.

Výhodou Madres je téměř absolutní klid. My jsme v obou případech potkali cestou za celý den pouhé 2 turisty a jednoho z nich jsme viděli jen z dálky. Samotná krajina cestou k vrcholu Madres je mnohem pestřejší a řekl bych i krásnější než krajina vrcholu Pic du Canigou, výhled je velmi podobný. V roce 2007 jsme tímto vrcholem začínali své putování, v roce 2008 jsme zde naopak prakticky končili naši cestu. 

Mezi Madres a Pic du Canigou (2007 a 2008)

Při příjezdu do oblasti, stejně tak i při všech přejezdech mezi zdejšími vrcholy jsme vždy projížděli malebným městečkem Prades (v katalánštině Prada nebo Prada de Conflent). Domy v tomto francouzském městečku jsou zejména z říčního kamene a cihel, z římských dob se dochovala pouze zvonice z románského kostela Église de St. Piérre (foto pod textem), která je zajímavá také svou zvoničkou, která je v odkryté střeše kostela. Zájemci se určitě mohou podívat do muzea hedvábí nebo do muzea Pabla Calase, po kterém je pojmenován festival, který se zde koná již padesát let každé léto v červenci a srpnu.

Pic du Canigou (2007)

Pic du Canigou je s výškou 2.785 m.n.m. není nejvyšším vrcholem oblasti ani Katalánska, ale snad proto, že ční velmi monumentálně nad okolím, stal se posvátnou horou všech Katalánců bez rozdílu, zda jsou z Francie nebo Španělska. Bohužel tato skutečnost má za následek, že k vrcholu proudí z obou možných směrů davy lidí. Nevýhodou vrcholu pro milovníka přírody je i ta skutečnost, že k vrcholu buď překonáte cca 2.000m převýšení nebo musíte využijete taxíků (my tedy jeli autem, ale to asi nevyplatí), které Vás vyvezou až cca 800m pod vrchol Pic du Canigou. Díky tomu je samotný malý vrchol přeplněný turisty už po ránu a v průběhu dne je to jen horší, navíc jde o lidi, kteří s turistikou často nemají moc společného. Výhled je ale božský a kříž ověnčený katalánskými vlajkami je opravdu na fotkách moc pěkný.

Cestu dolů z vrcholu jsme si zpestřili tím, že jsme se vydali na vyhídkovou cestu okolo Pic du Canigou, což jsme zpočátku pojali jako pohodovou procházku a až když jsem pozdě odpoledne zjistil, že ještě zdaleka nejsme v cíli naší cesty, tak se pohodová procházka změnila v průlet pěšinkou s občasným zastavením v místech, která prostě nešla jen minout a člověk se chvíli zastavit musel.

Mezi Pic du Canigou a Andorrou (2007)

Při přejezdu k Andoře nás zastihlo velmi větrné počasí s rizikem bouřek, tak jsme se rozhodli, že se podíváme po okolí s "Autoturistem". Našli jsme spoustu krásných míst i lyžarských středisek a nabrali síly na další dny.

Neplánovaným klenotem naší poznávací cesty v roce 2007 byla zastávka v městečku Llívia, které mne zaujalo v mapě. Okolo něj byly totiž naznačené hranice a protože jsem nevěděl o žádném dalším malém státečku v okolí (krom Andorry), tak jsem si říkal, že této záhadě musíme přijít na kloub. Nakonce se ukázalo, že se jedná o malé španělské území - opravdu jen jedno malé městečko - "uprostřed" francouzského území s opravdu zajímavou historií. Je zde i pěkný kostelík a pár hezkých uliček a na muzeum přeměněná nejstarší lékárna v Evropě (v době, kdy jsme tu byli my se bohužel opravovala).

pokračování - II. díl (Andorra, Pico de Aneto)