VYSOKÉ TATRY

Do trojice mých zamilovaných hor krom "mých" Orliček a Pyrenejí řadím ještě "moje" Tatry, zejména ty vysoké, i když nejen na Slovensku je těch krásných kopečků spousta, ale tyhle 3 jsou prostě pro mne tak nějak výjimečné. Do Vysokých Tater jezdím nejraději v září, kdy je zde nejstabilnější počasí, i když i zde nás zastihl sníh. Hodně fotek je zde nakonec ale ze zimy počátkem roku 2007, kdy mne Tatry dostaly opravdu definitivně. Sladkou odměnou pak bylo počasí v září 2009.

Pohoří Vysoké Tatry najdeme na severu Slovenska (a na jihu Polska). Za národní park byly vyhlášeny v roce 1949 a staly se tak prvním národním parkem na území Slovenska (TANAP) a v roce 1993 byly celé Vysoké Tatry vyhlášené UNESCO za Biosferickou rezervaci Tatry.

Vznik Vysokých Tater můžeme datovat do třetihor, kdy je vytvořilo zvednutí se žulového masívu nad úroveň terénu. Dnešni podobu daly Vysokým Tatrám ledovce a jejich pohyb ve čtvrtohorách. Tímto způsobem vznikl jak nejvyšší vrchol Tater Gerlachovský štít, ale např. také Kriváň, Rysy, Lomnický štít, ale i hluboké ledovcové dolina jako Mengusovská či Velká a Malá Studená dolina. Stejně tak vznikly čiností ledovců i morény a plesa.

Příjezd

Příjezd do Tater z Čech se sice stále lepší, ale i když už je dálnice až z Bytči, stejně zbude asi ještě na hezkých pár let pár klikatých kilometrů přes Beskydy a zejména útrapy s policisty okolo Rožnova či zácpy přes Žilinu či Martin (to zní divně - řejněme spíš, že tam je hustá doprava...:-)). Fotky nahoře ukazují celkový pohled na Vysoké Tatry v zimě, fotografie vlevo nahoře ukazuje Astřičku jako tažného Oslíka při vytahování kolegů na Popradské pleso... :-), fotografie vpravo pak druhou generaci Oslíků při odjezdu z Tater.

Symbolický cintorín a Popradské pleso

Každá cesta do Tater by měla začít na Symbolickém cintorínu, aby si na tomto symbolickém hřbitově každý uvědomil, jak jsou hory zrádné a kolik zkušených lidí odsud už neodešlo... Pravé dvě fotky nad textem jsou z cesty mezi Štrbským a Lomnickým štítem.

Všechny 4 fotografie, ať se to možná nezdá, jsou foceny od Popradského plesa - 3 nad textem ze zimy 2007 jedna pod textem ze září 2006.

Mengusovská dolina - Rysy

Tatry mám rád, ale nejvíc ze všeho mám rád tatranské chaty a z nich asi nejvíc chatu pod Rysmi...

Rysy (2499m.n.m.) mají 3 vrcholy - vyhlídkový severozápadní (hraniční), střední (hlavní) a jihovýchodní (nejnižší). Ze samotného vrcholu se můžete dát k Malým Rysom, k Českému štítu a k Žabiemu koňu.

Samotný přístup na Rysy je nejlepší od Štrbského přes Popradské pleso a trvá zhruba 4h zdatnějším turistům. Je třeba mít na paměti, že sestup může být podobně dlouhý a chata pod Rysmi je cca 45min. pod vrcholem.

V roce 2006 jsme měli na Rysech veliké štěstí, protože byla inverze a z mraků vyčnívalo na slunce jen pár vrcholů a šťastlivců, kteří se dostali na vrchol tak brzy jako my.

Fotografie pod tímto textem vlevo je ze září 2004 z okolí Žabích ples, naopak ty vpravo jsou zhruba ze stejného místa - prostřední je ze září 2006, vpravo z počátku roku 2007. Fotky přímo nad tímto textem jsou z roku 2009.

Mengusovská dolina je 8km dlouhá a z jejich vod je napájena říčka Poprad. Túry vesměs směřují ze Štrbského Plesa po červené nebo ze zastávky TEŽ Popradské Pleso po modré k Popradskému plesu. Cestou těsně před Popradským plesem po modré je již zmiňovaný Symbolický cintorín (památka obětem hor). U Popradského Plesa se dolina dělí na severovýchodní Zlomiskovou a na severozápadní samotnou Mengusovskou dolinu, kterou stoupá cesta po modré do Hincové kotliny a do boční kotliny Žabích ples (po červené pak dál na Rysy). Hincovu kotlinu lemuje skalní amfiteátr Mengusovských štítů, Koprovského štítu a Čubriny. Závěru cesty dominuje Velké Hincovou pleso s hloubkou 53,7m nejhlubší a s rozměrem 20, 08ha největší ve slovenské části Tater. Přes Vyšné Koprovské sedlo je možný přechod do Koprovské doliny po modré nebo výstup na Koprovský štít po červené s výhledem do okolních dolin a na sousední vrcholy.

Zima byla na přelomu let 2006 a 2007 většinou mizerná, my jsme měli ale štěstí na ideální podmínky a lavinu jsme zažili jen malou na vlastní kůži a větší naštěstí jen z dálky.

Fotky z této zimy jsem nechtěl moc rušit komentářem, tedy jen na závěr přikládám fotku, co musí fotograf někdy obětovat, aby se mohl pokusit udělat dobrou fotku... :-)

Pod vrcholy

V této části je trochu směsice z nižších poloh. První fotečka ukazuje pobyt v campu v roce 2001, další fotečky jsou od Štrbského plesa, z oblasti mezi Popradským a Štrbském plese a poslední naznačuje následky vichřice, která zničila "půl" Tater.

Belianská Jaskyňa

Belianská jaskyňa (vchod 885m.n.m.) je jediná spřístupněná jeskyně ve Vysokých Tatrách v severním úbočí Kobylího vrchu nad Tatranskou Kotlinou. Veřejnosti byla zpřístupněna v roce 1882 a elektricky osvětlena již v roce 1896 jako jedna z prvních jeskyní na světě. Celková délka jeskyní je 1752m zpřístupněných je z toho 1001m. Krom nádherných stěn si zde "pořadatelé" připravili i bombonek - dvě ozvučené jeskyně, ve kterých si můžete poslechnout hudbu zřejmě podle vkusu daného průvodce - my jsme slyšeli myslím Team a Enigmu? Ani nevím, ale bylo to supr. :-)

Dolina Zeleného plesa

Dolina Zelénoho plesa je přeci jen o něco méně navštěvovanou trasou zvláště ze směru od Belianských Tater a přitom jde o trasu opravdu hezkou, ať již mluvím o samotných Belianských Tatrách, okolí chaty Plesnivec nebo nádherná trasa od chaty pri Zelenom Plese - tzv. Brnčálky (viz fotografie pod textem) přes Svišťovky ke Skalnaté chatě a dál do Malé Studené doliny.

Malá Studená dolina, Teryho chata, Priečne sedlo, Sedielko

Polský hrebeň a Javorová dolina

Velká Studená dolina

Gerlachovský štít

A příště zase naviděnou, milé Tatry, určitě se vrátíme! Ideálně nalehko...