TANZANIE 2002

Tanzanie je chudá země na východním pobřeží střední Afriky, vznikla sloučením dvou původně nezávislých států Tanganiky, ležící u stejnojmeného jezera, a Zanzibaru. Na severovýchodě s ní sousedí Keňa, na severu Uganda, na severozápadě Rwanda a Burundi, na západě Kongo, na jihozápadě Zambie a Malawi a na jihu Mozambik. Originální název ve svahilštině je Jamhuri ya Muungano wa Tanzania.

My jsme Tanzanii navštivili v pěti lidech s výtečným průvodcem panem Vágnerem a najali si místního řidiče, který i druhým výtečným průvodcem a bez něho bychom viděli asi mnohem méně. Přiletěli jsme v předvánočním období roku 2002, tedy poměrně brzy po deštivém listopadu a deště se občas objevily i za našeho pobytu, což se nakonec ale ukázalo jako pozitivní. Tato část stránek bude spíše fotogalerií doplněnou vesměs o informace základní, pokud by jste chtěli více informací, rád je osobně nebo třeba emailem podle našich zkušenností poskytnu.

Arusha a okolí

Arusha je poměrně velké město, které většina cestovatelů využívá jako výchozí místo pro návštěvu Národních parků nebo pro výstup na Kilimanjaro. Sídlí zde velké množství cestovních kanceláří, některé přímo vedle objektu, který dal Arushe asi největší proslulost - tedy vedle Mezinárodního soudu pro zločiny ve Rwandě. Arusha má výhodnou polohu, poblíž mezinárodní letiště a je vzdálena 6 321km od Prahy.

První obrázek ukazuje jen asi 1/10 školního dvora na kterém hrají všichni se všema fotbal s asi 15 fotbalovými míči, další obrázky jsou ze zahrady, kde jsme si byli předběžně prohlédnout moji oblíbenou zvířenu - hady, ale byly tady i želvy (já na hady nesáhl) a nahoře můžete vidět ptáčky, zřejmě snovače.

Další fotografie jsou z běžného života v Tanzanii - můžete nahlédnout na malý trh, ulici (řečiště) v Arushe, prohlédnout si Masaje s velbloudem a na poslední fotografii jsem já s panem Vágnerem.

Arusha National Park

Arusha NP je položen jak název napovídá poblíž města Arushi a to přesně mezi Arushou, Mt. Meru a Kilimanjarem, i když to je přeci jen trochu dál. Je v poměrně velké nadmořské výšce tak trochu v horách, takže je až nečekaně zelený po celý rok.

Najdete tu např. spoustu prasat bradavičnatých, žiraf, buvolů (byť ten na fotografii není právě typický), na spodních fotografiích z tohoto parku pak je voduška jelenovitá, plameňáci a nejmenší antilopa dig dig (o velikosti králíka). Jsou zde také např. krokodýli, ale obecně platí, že tu nejsou velké kočkovité šelmy, takže je zde možno např. i vystoupit z auta, což v ostatních parcích jde jen na vyhrazených místech.

Dole jsou fotky místního autobusu (kterým je jakékoli auto, které něco může ještě naložit), ženy, vracející se pravděpodobně z trhu (chodí i desítky km daleko) a symbol Arusha NP - opice guarézy s dlouhými bílými ocasy.

Lake Manyara National Park

V Lake Manyara NP je údajně možné spatřit zejména stromové lvi, ale my jsme to štěstí neměli. Za to jsme viděli spoustu opic, několik slonů, žiraf a zeber, tisíce plameňáků a pelikánů a mnoho dalších zvířat.

Pohledy na jezero nebo hrocha s želvami na zádech (nad tímto textem uprostřed) opravdu stály za to.

Cesta k Serengeti

Cesta do Serengeti nejen že byla opravdu drsná a drahá, protože v Tanzanii je zpoplatněno kde co, ale největší místní highway opravdu nabízele krom bahna a výmolů i krásné pohledy do minulosti (dole např. cihelna) a překvapila nás také téměř sochou buvola (ihned po vyfocení odešel zpět do buše).

Serengeti National Park - den první

Příjezd do Serengeti byl tristní - mlha, suchá planina, nikde nic. Hrůza. Ale nakonec se ukázalo, že to bylo naopak štěstí. Na focení bylo pravda trochu špatné slunce (nebylo vůbec vidět), ale právě díky tomu malá smečka lvů i uprostřed dne skolila přímo u hlavní cesty parkem pakoně. Vidět hodovat lva v plné síle uprostřed dne za světla se jen tak nepovede.

Počasí se nakonec ukázalo být dokonce požehnáním, protože díky tomu, že v jedné části parku pršelo a v druhé ne se přesouvala zvířata za vodou a tak jsme byli svědky malé migrace zvířat, která se ani popsat nedá.

Nepůjčit si auto s řidičem by byla opravdu velká chyba, protože krom toho, že náš řidič měl výborný zrak a na vzdálenost, kdy jsme byli sotva schopni určit, že tam někde je zvíře on hlásil druh a kolikrát i pohlaví, tak každý takový "taxík" je vybaven rádiem, kterým se řidiči dorozumívají mezi sebou a oznamují si výskyt těch nejzajímavějších zvířat. Sami si můžete pomoci aspoň trochu tak, jak jsem já objevil toho levharta dole. Když totiž uvidíte na jednom místě několik aut, můžete si být jistí, že to má nějaký dobrý důvod. Před levhartem je buvolec kopi a bojující zebry, za ním pak jediný hotel v celém parku - Serengeti Wildlife Lodge.

Serengeti National Park - den druhý

Spát ve ztichlém hotelu bez elektřiny jen při svíčce s oknem pod který řvou lvi a toulají se buvoli patří určitě k zážitkům na celý život, kvůli kterým se člověk prostě musí vrátit. Nahoře krom pohledu z volného Serengeti přímo do ložnice i pohled opačný a svítání nad Serengeti Wildlife Lodge téměř ze stejného místa jako o řadu výše.

V Serengeti jsme měli na zvířata opravdu štěstí - první den levhart, druhý den Serval (což je jinak noční zvíře), pak lvice s lvíčaty, gepard, a spousty lvů velký i malých, na kamenech, stromech nebo i v trávě metr od cesty. Neradno tu vystupovat.

Hyena je opravdu divné zvíře a to jsem ještě hodnej, ale pravdou je, že opravdu inteligentní. O mnoho přívetivěji působí už šakal (uprostřed) nebo honosný orel, ale ani s nimi by člověk soupeřit nechtěl.

Přehldíka ptáků pokračuje jakýmsi ledňáčkem, skolem a řekněme andulkami nazývanými řidičem jako "love birds", dole pak je fotka supů, buvola a řvoucího hrocha, ještě o něco níže je pak hroch s hrošetem, pohádkové koryto řeky s palmami v Serengeti, které je jinak touto dobou skoro vyprahlé, navíc cca 1200 m.n.m. (tedy nad úrovní Velké Deštné v Orlických horách) a pak zase ptáčci.

Přehlídku ptáků končí jeřáby královští a pokračujeme přežranou lví smečkou, lvem samotářem a před návratem na základnu jsme ještě potkali mimo jiné majestátní žirafu.

Dívat se bylo stále na co. Někdo volil objektiv, jiný dalekohled, ale někdy si člověk musel jen tak sednout a kochat se. Stále bylo na co - nad tímto textem uprostřed sleduji např. prach, který se valil od kopyt pakoní, buvolů a zeber, které se přesunovaly za vodou. Jeden den jich tu byly tisíce a druhý den ani kopýtko. Nad textem je také jedna z mnoha druhů ještěrek, které byli přímo na hotelu v Serengeti, dole pak čáp marabu přímo před hotelem a za ním skupinka mangust, přebíhajích cestu.

Závěr v Serengeti byl opravdu úchvatný a postarala se o něj lvice, kterou na dálku odhalil (jak jinak) náš úžasný řidič. Lvice zřejmě v zájmu utajení míst, kde schovávala "koťata" pozovala tak, že se uzávěrky fotoaparátů prakticky nezastavily. Navíc vyplašila i sovu, kterou jsem po pravdě viděl asi potřetí v životě. Dole je čáp marabu na hranicích parků Serengeti a Ngorongoro.

Ngorongoro National Park

Úvodní fotka je pouze složena ze dvou fotografií, ale zdá se mi, že nejlépe vystihuje kráter Ngorongoro, který má 16 x 19 km a najdete ho přímo za africkým zlomem ve výšce od 1600 m.n.m (dno kráteru) do 2200 m.n.m. (hrany kráteru). Tato fotka je focena z hotelového pokoje nebo restaurace našeho hotelu. Hotel je v Tanzanii prakticky nutností z důvodu bezpečnosti a zdraví. Campy ale v NP lze také využít.

Přes Ngo jsme přejížděli už cestou do Serengeti (resp. nad Ngo), ale neviděli jsme nic než mraky, mlhu, déšť a buvola, kterého jsme viděli výše. Prý to tak v Ngo vypadá skoro pořád... Kdo ví, zda je to pravda, ale každopádně v den, kdy jsme byli uvnitř vnitřního kráteru jsme měli počasí, kterému se nedalo vytknout opravdu nic. Nahoře jedno z jezer v kráteru, který zezhora vypadal tak pustý, pštros a zebry, které si hlídají vzájemně záda.

V této přírodní "Noemově arše" bylo tento den dokonce navzdory výšce takové vedro, že se čas od času točili i hroši a hrošata a zvířatům se nechtělo zas tak moc ukazovat. Přesto jsme nakonc přeci jen našli v dáli gepradici s gepardaty (náš řidič hlásil 3 koťata a to, že tam nějaká byla jsme ověřili až doma, když jsme viděli fotky - mimochodem - tuto fotil taťka "zoomem více neš 1100mm" - pro srovnání pro laiky - když máte hodně dobrý foťák, tak máte 12tinásobný zoom např. 35-420mm). Foceno z auta (jinak v Serengeti ani nelze) s pomocí pouze "nohy".

Viděli jsme nakonec také nosorožce (prý je to holka) a jednoho z nejstarších slonů v Tanzanii (soudě podle délky klů). Poslední obrázky pak ukazují makaka, krásnou kytku a loučíme se pohledem zpět do ráje.

Tanzanijský venkov

O tom, jaká je životní úroveň v Tanzanii se snad ani psát nedá. Na mne osobně ani nepůsobila tak strašně bída (i když ta samozřejmě byla také hrozná), jako spíš ta hrůza, co jsme my bílí tomuto kontinentu provedli. V chýších jako je ta nad textem často nebyla ani voda o odpadu ani nemluvě, jíst nebylo skoro co, ale často nechyběla televize. Hrůza, že jsme těmto lidem nejen vydrancovali zem, ale i vzali kulturu a nahradili ji kolou, cigaretami, penězmi a televizí... Beznaděj všude kolem lemovaná Dallasem v Tv...

Výlet k Lake Natron

Zážitkem, který bych si nejraději nechal pro sebe, ale musím doporučit je i výlet mimo klasické turistické cesty. My jsme se takto vydali k Lake Natron (solnému jezeru) a stálo to opravdu za to. Nahoře najdete termitiště, africký zlom, masajského bojovníka i masajské dítě žebrající o vodu, pod textem hovnivála a masajskou vesnici. Žádná vesnice pro turisty, boj o holý život za ploty z trnitých akácií.

Nádhernou krajinou za vyprávění pana Vágnera jsme jeli akoro až na úpatí jediné činné sopky v okolí - El donyo Lengai (název případně upravím, píšu to po paměti). Nahoře krom klasického zlomu s žirafama i vyschlé řečiště, cesta na které vybírali domorodci peníze za průjezd atd.

Poslední večeři s řidičem jsme si dali už v národním parku Tarangire a dozvěděli jsme se tak o tom, že má kupu dětí, že je muslim a že nesmí pít alkohol (to vše při lahvičce světlého piva... :-).

Tarangire National Park

Tarangire je byl jediný z našich parků, kde jsme spali ve stanech, i když s betonovou podsadou, ale určitě bylo dobré si to vyzkoušet. Rozhodně ale nejdte tento park jen tak minout. je to park s obrovskými baobaby (nahoře nad stany a uprostřed květ baobabu) a desitkami či spíše stovkami slonů. Víc již snad ani není třeba říkat.

Snad jen upozorním na to, že baobaby patří k nejstarším stromům a rostlinám na naší planetě, když se dožívají i dvou tisíc let a doplním, že ty keře nad tímto textem jsou údajně ebenové.

Mt. Meru a Kilimanjaro

Na fotografiích nahoře je Mt. Meru a v pravo nesměle vykukuje z mraků na dálku úchvatný a lákavý dvojvrchol Kilimanjara, kterému jsem slíbil, že se vrátím.

Moře u Daresalamu

Tanzanie nabízí i dostatek míst ke skutečnému odpočinku po národních parcích a horách. Jedním z takových míst jsou pláže Daresalamu nebo potápění u ostorova Zanzibar. Před západem slunce za tímto výletem tedy jen doplním, že Daresalam je jen jedno z dvou hlavních měst Tanzanie. Druhým je Dodoma, které se stalo druhým hlavním městem prakticky jen díky tomu, že se v něm narodil "vládce Tanzanie". Ze stejného důvodu sem vede taky jedna ze dvou silnic v Tanzanii... I když je jich třeba už víc - třeba uvidíme! :-)