Pyreneje s CK MUNDO 2009

Letos jsme trochu předělali trasu zájezdu a přidali něco hor. V této části najdete fotografie jen z části míst (např. chybí Nimes), více fotek najdete, když kliknete na pod Pyrenejemi na I. - zájezdy CK MUNDO do 2008.

Olivy a škeble jsou z Francie - z přímořského městečka Sete, ve kterém byl v době naší cesty trh, koňský povoz je z městečka Carcassonne, obrázky dole jsou z Lourdes.

Parc National des Pyrénées

Obrázky pod textem jsou z oblasti nad Gavarnie z cesty přes Rolandovu bránu do kaňonu Ordesa.

Monte Perdido, Ordesa

Cesta na Monte Perdido byla tentokrát neuvěřitelně krásná a počasí skvělé. Nikdy jsem nezažil, abychom na vrcholu mohli chodit v tričkách, nefoukalo a na nebi nebyl jediný mráček.

Ačkoli do parků v Pyrenejích psi běžně nemohou, tak jsme potkali dva, kteří se byli podívat na Monte Perdido hodně z blízka. Pod textem je focení vodopádu i výsledek a pohled z Pradera de Ordesa (autobusové zastávky, do které jezdí busy ze španělského městečka Torla).

Ainsa a Benasque

Středověké městečko Ainsa má neopakovatelnou atmosféru. Letos jsem si nenechal ujít ani výhled z místní věže i návštěvu muzea fauny a flory Pyrenejí. Na posledním obrázku je pak údajně největší outdoorový obchod v Evropě, který lze navštívit v městečku Benasque (pokud nenakoupíte v asi 20 jiných cestou k němu v tomtéž městečku).

NP Maladeta y Posets

Pod nejvyšší horou Pyrenejí (Pico de Aneto) chodíme se zájezdem jen na pohodovou procházku kolem chaty Renclusa nebo přímo k Plan Aiguallut nebo Forau de Aiguallut (místa, kde mizí řeka, aby se objevila až na druhé straně hor za Pico de Aneto.

Taull

Románské kostelíky v údolí Vall de Boi jsou chráněny UNESCO a jsou takovými upravenými ostrůvky původních Pyrenejí v rozvíjejících se vesničkách, plných hotelů, barů, restaurací, obchodů... U kostelíků v Taullu objedváme i spíme a mezitím se jdeme projít podél říčky St. Nicolau.

Aigüestortes i Estany de Sant Maurici

Jako ve všech předchozích případech, tak i v tomto parku nám přálo štěstí na počasí (snad až na večerní bouřku, kterou jsme slyšeli přes kopečky) a tak jsme podél přehrady Cavalers, Estany Negre, přes Port Colomers došli až do Espotu.

Západ slunce byl famozní, ráno mezi jezery ještě lepší...

Na to, že v národních parcích v Pyrenejích nemají být psi, tak mi pejsky připomínalo stále něco. V přehradě Colomers si plaval pejsek zřejmě majitelů chaty (nejdříve na vodu štěkal, že jsem si myslel, že se bojí, aby tam nespadl, ale pak si ji užíval, jak to umí jen "zlaťáci"). O kousek dál jsem pak viděl poprvé psa s vlastním batohem (a kdo jiný to mohl být než Lasie).

La Seu d'Urgell

Letos byly v La Seu velké změny. Rekonstrukcí procházela jak katedrála, tak ulice, tak i tradiční trhy byly trochu menší a přeházené, ale o to lepší zřejmě budou příští rok. V katedrále jsme poděkovali za šťastný návrat z hor a já už tradičně spěchal na stěnu nasvícenou barevným oknem. Letos mi přátelé pomohli udělat i zajímavou fotečku (celá kompozice trvala asi 3s). Letošním objevem byl i olympijský areál, který byl lepší a blíž, než jsme si mysleli, tak příští rok určitě přijdeme zase a třeba zkusíme, zda nejde se projet i na kanálu, kde vyhrál zlatou i Lukáš Pollert.

Andorra

Novinkou letošního zájezdu byl výstup na nejvyšší horu Andory - Comu Pedrosu. Cestu si myslím užili všichni, protože každý mohl jít tak daleko, jak sám chtěl a někteří toho využili a pozorovali náš výstup z dálky od horského jezera (či spíše přehrady). Zpestřením pro všechny pak byl luxusní "hovnocuc", který měl za kniplem opravdového profíka. Osobně jsem viděl poprvé vyvážet septit s pomocí helikoptéry, takže i pro mne nový a zajímavý zážitek...:-).

Vrchol Coma Pedrosy byl tentokrát opravdu velmi snadný i když mírně exponovaná cesta asi není pro každého. Krásný závěr hor!

Costa Brava

Změnili jsme i místo, kde po horách máme chvíli na odpočinek a nabrání sil a barvy (hnědé ve dne, zelené v noci a znovu bílé ráno) a párty na písku a ... atd. Našli jsme náhodou místo se spoustou milovníků kitingu (nevím, zda se to takto skloňuje, snad ano), takže ve větru, který byl větší než za celé hory bylo co pozorovat, když už jsme nedováděli ve vlnách.

Figueres a Pont du Gard

Ve Figueres navštěvujeme tradičně muzeum Salvatora Dalího, v Pont du Gard známý akvadukt, kterým vedli římané vodu do městečka Nimes (dnes již města), ve kterém začínáme naše Pyrenejské putování.

Avignon

Novým závěrečným hřebem se stal roku 2009 Avignon. Toto bývalé sídelní město papeže má své kouzlo ve dne i v noci.

A to je vše. Tak na shledanou zase v roce 2010 milé Pyreneje!